Paříž, můj osud

Výstava Pospíšilových fotografií přináší výběr nejzajímavějších fotografií jeho archivu z města nad Seinou, které vznikaly během autorova pobytu v Paříži trvajícího téměř čtyři desítky let.

Michael W. Pospíšil je jedním z těch, jehož profesní směrování bylo dáno rodinnou anamnézou. Vyrůstal ve frankofonní rodině, kde se otec věnoval překladům, a tak se tento jazyk stal přirozenou součástí jeho bytí. Jaksi podvědomě vstřebával krásu francouzštiny i francouzských reálií. Jazyk byl pro něj přitažlivý i proto, že jím mluvili tři-čtyři mušketýři, jeho nejoblíbenější hrdinové dětských let. Hltal nejen text, ale i ilustrace Maurice Leloira, které jej doprovázely. Podstatnou roli v knize hrála Paříž. Začal o tom městě snít. Samozřejmě, že se nejen prostřednictvím četby mušketýrů a studia francouzštiny na dálku do Paříže zamiloval.

Doba tuhé normalizace v Československu a ,,mariage blanc“ neboli manželství na oko ho přivedly v roce 1980 do milované Paříže. Ve své nové zemi se věnoval hlavně fotografii a filmu. Podařilo se mu spojit dvé největší lásky – Paříž a fotoaparát.

Paříž je velmi inspirativní město, plné barev, vůní, tvarů a zvláštní atmosféry, již nelze jinde najít a procítit. Podstatnou ingredienci oné atmosféry tvoří pochopitelně lidé. I ti jsou plní vůní, barev a tvarů. Pro vnímavého fotografa je to ráj. Degustace pocitů a citů znázorněných ,,en passant“ každodenním chodcem a jeho fotoaparátem, který má vždy po ruce, představí nyní v Praze výstava v Galerii 35.